3 díl: Dítě v proutěném košíku...

24. března 2007 v 11:50 | Danda |  Izraelité v Egyptě
Příběh o nalezení košiku na Nilu, který našal egyptská princezna, dcera faraona. (Dosud není přesně známo, o jakou princeznu a faraona šlo, uvádí se ale 19. dynastie) Já jsem si dovolila princeznu pojmenovat Hathor, protože nebylo neobvyklé pojmenovat významnou osobu po jménu bohyně.
Jinak celý děj se odehrává po několika staletí od smrti Josefa. Od té doby se Izraelité rozmnožili a svým počtem Egypťany...

Princezna Hathor shlížela ze svých komnat a hleděla do ulic města. Po tvářích jí tekly slzy. ,,Má paní, už u okna stojíte nejméně půl hodiny," ozvala se Taša, služebná faraonovy dcery. Ale princezna jí nevěnovala pozornost. ,,Vidíš?" ukázala služebné princezna na povyk ve městě. ,,Oni trpí, má milá, a já pro ně nic nemohu udělat." Taša k ní přikročila a vlídně jí položila na rameno svou dlaň. Jiná služebná by si to stězí dovolila, ale Taša mohla, protože byla Hathořina věrná přítelkyně. ,,Je mi líto, ale tak znělo nařízení vašeho otce." Hathor se pohrdavě usmála a zaměřila svůj zrak na nedalkou šarvátku. Vojáci se snažili matce vytrhnout dítě z náruče, ale žena se bránila, kousala muže a vzlykala. Jeden ze svalovců jí však uhodil a zebral nemluvně. Matka zůstala ležet na zemi a slzy jí stékaly na prach země. ,,Nemusím hádat, co s jejím synem udělají," vyslovila tiše princezna a oči se jí zaleskly. ,,Ale proč?" zeptala se udiveně Hathor a přestože její pohled neustále tkvěl na ubohé ženě na zemi, otázka patřila Taše. ,,Co se stalo, že Egypťané nenávidí Izraelity?" ,,Má paní," začala Taša a sklopila svůj pohled, ,,těch cizinců se přemnožilo a brzy se stali hrozbou pro naše lidi, protože jich bylo více než nás. A proto je váš otec nechal zotročit a nařídil, že každý prvorozený syn bude vhozen do Nilu." Hathor se v tom okamžiku zamračila a vzpomněla si na svého neoblomného otce. V tu chvíli jej nenáviděla. Poté se odvrátila od okna a obrátila se na služebnou: ,,Připrav mi plášť, Tašo, půjdu se projít k řece."
V ten samý okamžik se v jedné z chatrčí krčila sotva pětatřicetiletá žena a oblékala malé batole. Její nejstarší dcera Rebeka přihlížela. ,,Je to nutné, matko?" Žena přikývla a poprosila dceru, aby přinesla proutěný košík. ,,Už to nejde dál. Stři měsíce malého schovávám, ale bojím se, že jeho pláč jednou přiláká vojáky." Rebeka přikývla a společnými silami uložily dítě do košíku. Poté přes něj přehodili kousek plátna a vyšly z chatrče. Snažily se vyhýbat faraonovým mužům a matka si z celého srdce přála, aby se chlapeček neprobudil. Nejistými kroky došly až k osamělému břehu Nilu a tam položila košík na hladinu. Přitom oběma vytryskly slzy. ,,Běž, má dcero a hlídej svého bratra, ať se mu nic nestane." Rebeka přikývla a utíkala po proudu řeky, aby nespustila malého z očí.
,,Podívejte, výsosti, támhle!" zvolala Taša a ukázala prstem na porost papyrusů. Princezna, přes varování svého služebnictva, vykročila ke břehu řeky a spatřila malý košíček. ,,Co to může být?" ,,Možná poklad?" ,,Myslíte si, že by někdo nechal po Nilu plout šperky?" Takhle se dohadovaly ustatní služebné. Hathor však nemeškala a odkryla plenu, kterou byl obsah košíku přikryt. Byla nanejvíš udivená. Spatřila malé krčící se nemluvně. ,,Je to irraelský chlapeček," řekla překvapeně Taša. Hathor přikývla a upřela zrak na nádherné dítě. Tak ho zalitovala, že se rozhodla ponechat si ho. Náhle se křoví nedaleko nich odhrnulo a před princeznou stála dívka, která je celou dobu pozorovala: ,,Mohu vám, výsosti, sehnat pro toho malého kojnou," zvolala nadšeně Rebeka a když Hathor s radostí souhlasila, děvče se rozběhlo domů, aby zvěstovalo zprávu své matce. Od té dpby se žena každý den setkávala se svým synem, kterého Hathor přijala za vlastního pojmenovala ho Mojžíš, protože to znamenalo ,,vytáhnout" a Hathor ho vytáhla z vody...
Malá poznamka: jména všech (samozřejmě kromě Mojžíše) jsou vymyšlená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama