1.díl: Josef a jeho bratři

22. března 2007 v 13:10 | Danda |  Izraelité v Egyptě
Původně měla tato povídka být jen o Mojžíšovi, ale rozhodla jsem se, že napíšu celý biblický příběh o příchodu Izraelitů do Egypta. Děj bude rozdělen na dvě části. V té první jsem si dovolila uvést jako původce vyprávění Rúbena, Josefova staršího bratra.

Slunce mne svými ostrými paprsky pálilo do očí. Zbádal jsem únavu, která ochabovala mé údy, avšak práce byla přednější. Cítil jsem se zodpovědný i za těch jedenáct paličáků, kteří se nazývali mými bratry a kteří tak často a s chutí lenošili na pastvinách v Kenaanu. Ale nemíval jsem jim to za zlé. Záviděl jsem jim tu volnost, s jakou se procházeli naším domovem. Ach ano, nade vše jsem miloval Chebrón, to překrásné město a doufal, že jej nikdy neopustím.
,,Rúbene, cožpak ti to palčivé vedro nezatemňuje mysl?" rozesmákl se Benjamín, ten malý, veselý hoch. V té chvíli jsem však měl chuť praštit jej holí. Bratr však rychle zmizel z dohledu, a tak se nemusel obávat mé zloby. Zřejmě se rozhodl provokovat pro změnu našeho otce, Jákoba. Ten se ale nikdy nenechal svým nejmladším synem dohnat k zlosti. Vždy dokázal divoké dítě zklidnit. Jaké to byly krásné časy. Rád bych je prožil znovu.
U večeře se sešla celá velká rodina. Byl jsem znaven namáhavou prací, přesto jsem však dokázal zaznamenat podivné napětí mezi brary. ,,Nevšiml sis Josefova pláště?" sykl Jude a pohodil hlavou k protější straně stolu. Vskutku. Sotva sedmnáctiletému chlapci na ramenou visel dlouhý přehoz, který jsem důvěrně znal. Patřil otci a hned jsem pochopil, že jej s láskou věnoval tomu nafoukanému mladíkovi. Ano, pohrdal jsem Josefem, přestože byl stejné krve. Byl to moudrý chlapec, ale mé srdce si nedokázal získat tak, jako srdce otce Jákoba, který jej miloval. Přese všechnu zlost jsem si necal svou nevraživost pro sebe. Nikdo přece nemusel tušit, jak svého bratra nenávidím.
,,Zřejmě se stane dědicem," ozval se znovu tiše Jude a vrhl svůj zlostný pohled na Josefa. Ten si ho očividne všiml, ale neučinil nic. Jen si ponechal kamennou tvář. ,,...a to i presto, že není nejstarším," dodal můj bratr.
U stolu byl klid, dokud Josef nepovstal. Všechny oči zamířily směrem k němu. Byl jsem pln očekávání, co se zase chystá moudrého vyslovit. ,,Měl jsem zvláštní sen!" Vskutku, ten chlapec trpěl až příliš často podivnými sny, a tak mě vyřčená věta nijak nepřekvapila. ,,Nejdřív jsem viděl, jak všichni pracujeme na polích a úrodu sklízíme do snopů a pak se zničeho nic vaše snopy obrátily, aby se poklonily tomu mému. A druhý sen byl ještě zvláštnější. Nyní se mi klaněly Slunce, měsíc a jedenáct hvězd." Jedenáct hvězd? Jedenáct bratrů? To už opravdu Josef přehnal. Málem jsem vybuchl vzteky, jak byl ten samolibý kluk jistý sám sebou.
,,Ty si snad přeješ, abychom se před tebou všichni klaněli?" Nemusel jsem běsnit. Předstihl mě otec, který ačkoliv Josefa jakkoliv miloval, náhle ho jeho sny pobouřily. Nic méně jsem si povšiml, že od té doby Jákob ustavičně nad sny svého syna přemýšlel.
,,Podívejme se, kdo nás sleduje?" křikl posmešně Jude. Vydal jsem se společně s deseti bratry, kromě Josefa na pastviny do Sichemu, ale ten malý kluk nás pronásledoval. Doufali jsme, že se ho zbavíme, ale on nás celou cestu následoval až do Dótanu. ,,Tak co s ním uděláme?" Přestože uplynulo od dne, kdy nám Josef zjevil svůj pošetilý sen, mnoho dní, zloba nás všech byla stále stejná. ,,Jsme přeci daleko od otce. Mohli bychom se ho zbavit." Náhle jsem otevřel oči. To, co bratr navrhoval, bylo přeci hříchem a jakkoliv jsem Josefa nenáviděl, byl mým bratrem a já nemohl dopustit jeho smrt. Navrhl jsem tedy, abychom ho nezabili, jen hodili do jámy. ,,Nemůžeme si přece na svědomí vzít vraždu." Dav mých bratrů se vrhl na bezmocného Josefa a zbili ho. Stál jsem opodál a nečinně přihlížel. Pláč sedmnáctiletého mladíka mi vehnal slzy do očí. Chtěl jsem se ho zastat, ale proti deseti lidem, z čehož většina byli již muži, bych neobstál.
Po chvíli jej hodili do jámy, jak jsem jim navrhl a sedli si kolem ní. Pustili se do jídla a naslouchali zoufalému volání o pomoc. Byl jsem si jist, že jakmile dojedí, odejdou. A já zachráním ubohého Josefa.Na chvíli jsem se vzdálil a nechal deset bratrů o samotě. Byla to však osudná chyba, která poznamenala celý můj život. Vrátil jsem se a jáma byla prázdná.
,,Kde je Josef?" zeptal jsem se nervózně.
,,Prodali jsme ho," ozval se vítězoslavně jeden z mých bratrů a ve své dlani potěžkával šekely. Propadl jsem usedavému pláči. Zatímo jsem byl totiž pryč, přijeli k místu kupci, mířící do Egypta. Mí ziskuchtivý bratři se bezohledně zbavili Josefa a nechali jej uvrhnout do otroctví. Věděl jsem, že se již s bratrem nesetkám a proklínal sám sebe. V duchu jsem viděl jeho mladou a pohlednou tvář a představoval jsem si jej jako otroka v dalekém Egyptě. Dřívější zášť byla pryč a já oplakával mladíka.
Kéž mi Hospodin a Josef ještě kdy odpustí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama